Jdi na obsah Jdi na menu

Jan Žižka z Bernartic alias Honza

3. 1. 2020

honza1.jpgZ pohledu majitelky

„Napište pár vět o Vašem psu.“ tak znělo zadání trenérky a našich webmastrů. Ale kde začít? Naše hledání psího parťáka začalo už na jaře 2013. Chtěli jsme nějakého chlupáče ke koním, který s námi vydrží lítat po loukách, ne moc velkého, tak do 30 kg. Výběr padl na australského ovčáka – dle charakteristiky na netu rodinný pes, inteligentní, přátelský. S výběrem jsme nespěchali, čas od času zkoukli inzeráty na netu , až se na jaře 2014 objevil ten pravý. Neváhali jsme ani chvilku a po pár hodinách, které jsme strávili u majitelů, už seděl Honzík v přepravce a jel s námi domů. Ano, už v tu chvíli jsme věděli, jak se bude jmenovat. Jeho černé zbarvení chlupů kolem jednoho oka, které připomínalo pásku přes oko, mu předurčilo jméno. Jan Žižka z Bernartic.

Už v prvních týdnech jsme začali zjišťovat, co jsme si to domů dovezli za Rampelníka. Nejen, že se ničeho (ani koní) nebál, ale byl naprosto neunavitelný. Všem, kteří si pochvalovali, jak jsou jejich štěňátka unavená a spinkají, jsem mohla jen závidět. Naše neřízené merlatá střela byla vždy připravena k akci. Nic si nenechal ujít. Cca ve 4 měsících jsme začali docházet na cvičák. Stále jen s představou, že chceme základní výcvik, ať máme pohodového parťáka na vyjížďky – jak naivní jsme byli. No po dalších měsících jsme definitivně usoudili, že budeme muset najít nějaký sport, kde Honzíka dostatečně zaměstnáme. Volba padla na agility, ale kde? Díky doporučení jsme našli trenérku (naši úžasnou Janču) jen kousek od nás, která se nás ujala a s velkou trpělivostí se nám věnovala. Honzovo soustředěni a chuť k práci se začala lepšit. Zvládal čím dál větší množství překážek s větším či menším úspěchem. Až nám jednoho dne trenérka dovolila jet na první závody! A tak začala naše závodní kariéra. Někdy se nám dařilo víc někdy míň. Časem jsme však usoudili, že se Honza špatně soustředí v novém prostředí a hlavně mezi neznámými psy. Na tréninku, kde všechno a všechny zná, běhá parádně, ale nové prostředí nedává. Věřili jsme, že častým ježděním na závody se to zlepší. Avšak shodou okolností, kdy jsme se během poslední sezóny nemohli často účastnit závodů (porucha auta), se z Honzy stal najednou pohodový klidný pes. Rozhodli jsme se, že jej již nebudeme stresovat závody. Budeme dále docházet hlavně na tréninky a užívat si čas strávený s našimi čtyř - i dvounohými přáteli. Doufáme, že Honzovi nové role jako tréninkového parťáka při flyballu sedne, a bude tak přínosným členem Fire-Drakes.

Nejoblíbenější kratochvíle: lenošení v žoku s pilinami, večerní ukázky „pěveckého“ umění (kdo zná AUO pochopí :-D) a nesmím opomenout ani jeho hrabošské dovednosti, kdy by nás mohl někdo nařknout, že jsme tuneláři.

 

Z pohledu trenérky

Honzík u mě dlouho běhal agility, ale jeho posedlost fenkami, nejen hárajícími, je naprosto neuvěřitelná. Dokáže překonávat překážky ve sledu, který Štěpánka ukazuje, ale s čumákem na zemi a krokem. Pak má dny, kdy jej nepoznáváme a běhá jak pánbůh. Bohužel je to pejsek, co neustojí atmosféru závodů, a i přes nemalé Štěpánčino vysílení, mu ukončila agi kariéru. Proto, aby měl Honzík alespoň nějaké vyžití, se k nám přidal pro letošní zimní přípravu hlavního týmu jako další „cizí“ pes pouze na tréninky. Hned od začátku velice mile překvapil, že ustál přítomnost našich fen na druhé dráze a nádherně je tahal, aby nám zrychlily. Je fajn mít i takové pomocné psy, ať si i ti mí odpočinou J. Snad s námi budou běhat i nadále. Hlavně máme dalšího psa, co mohou trénovat na starých boxech, a nemusíme si kazit otočky závodních psů.